„Služební cesta“ ve Florencii

Pouliční ruch utichá. Ve vzduchu visí příjemné teplo. Ulice pomalu usínají, osvobozeny od tisíců nohou turistů odpočívají před dalším dnem. Pouliční lampy v pravidelných rozestupech osvětlují místa, kde přes den stojí pouliční stánky. Nyní ulice konečně vypadají tak, jak mají správně vypadat. Jen ojedinělé skupinky lidí procházejí městem – ti, kteří spát nechtějí nebo nemohou. I monumentální dóm přes den obléhaný hradbou lidí nyní jen tiše shlíží na vylidněné náměstí. Mírný vítr vanoucí od řeky přináší tichý ruch a vůni jídla z restaurací.

Takový byl můj poslední večer ve Florencii. Kdy jsem po příjemném posezení v jedné z místních restaurací mířil do hotelu. Možná Vám následující pár fotografií osvětlí rozdíl, jaký panuje v historickém centru města přes den a v noci.

Pohled na Dóm z Via Ricasoli přes den...

... a v noci.

Ve Florencii jsem byl pracovně a tedy jsem si nemohl dostatečně užít kultury a historie. I několik celých dní je na toto město málo, natož pár hodin, které jsem každý den vyšetřil. Jako to vypadalo na konferenci, které jsem se účastnil můžete vidět zde:

Lidé odpočívající o přestávce mezi sympózii na dvoře kongresového centra Firenze Fiera

Je toho tolik, co všechno můžete vyzkoušet! Možná se vám zalíbí procházky historickým centrem, jehož úzké uličky ovlaží milovníka středověku stejně jako například Český Krumlov. Příjemnou atmosféru města si vychutnáte lépe v ranních hodinách v průběhu pracovního týdne nebo pozdě v noci, kdy ulice nejsou zaplněny davy turistů nebo pouličních prodavačů nebo pouličních žebráků.

Nebo vás zláká možnost návštěvy historických památek kupříkladu nádherného dómu, který je jako jeden z mála katedrál celý obložený mramorem třech barev, nebo Palazzo Vecchio, jež byl centrem vlády Florentské republiky a který je pro oči středoevropana zvyklého na trochu jinou středověkou architekturu značně překvapivý, ale i mnoha jiných.

Dále se můžete ponořit do dějin umění a navštívit například Gallerie dell` Accademia, která hostí velkou sbírku umění od 13. století výše a mimo jiné je domovem originálu velkolepé sochy Michelangelova Davida.

Replika sochy Davida na původním místě, kde stál již originál a „vzdorovitě hleděl k Římu.“

Pohled na Palazzo Vecchio od Galerie Uffizi

Piazza della Signoria a Palazzo Vecchio

V Galerii Uffizi zase můžete shlédnou mimo jiné slavné obrazy renesančních mistrů. Překvapivě na mě nejvíce nezapůsobilo Botticelliho „Zrození Venuše“, ale jeho jiný obraz: „Zvěstování z Cestella.“ Ale nejsem kunsthistorik ani znalec umění a tak se tady nebudu déle ztrapňovat ;-)

Zde trochu odbočím a zeptám se. Proč, proboha PROČ do galerií pouštějí děti? A hlavně skupiny dětí?! Vždyť tato nebožátka mají středověké umění někde v paži! Akurát je to znechucuje a svým chováním znechucují i ostatní návštěvníky galerie. Možná jsem příliš tvrdý soudce, ale galerie by měly být jen 15+!

Tak a teď budu opět pokračovat :-)

Co jsem si však skutečně vychutnal byla místní kuchyně. Na konferenci jsem se seznámil s jedním Italem, který pak celou naší skupinku edukoval ohledně toskánské kuchyně. Věděli jste například, že v Itálii mají zakázáno na steaky prodávat maso z geneticky upravených krav? Nebo to, že se místní florentský steak vyrábí z masa krav, které nesmí být starší 2 let, jsou chovány v přísných bio-podmínkách a jejich maso je před upravením pořádně promasírováno, aby se stalo měkčím a aby z něj byla tímto postupem vymačkána veškerá krev? Já jsem to nevěděl. Florentský steak samotný je pak velice „raw“ steak s prakticky syrovým vnitřkem. (Cena kolísá mezi €35 a €50 za kg). Mezi místní pokrmy také patří například Papa al pomodoro nebo Ribollita alla Fiorentina, což jsou polévky, tak zahuštěné chlebem, že zcela přešly ze skupenství tekutého do skupenství pevného. V prvním případě je základní matérií polévky rajské jablko, v druhém případě dokonce několik druhů zeleniny.

K celé mé „Florence Experience“ pak přispělo i velice příjemné ubytování v malých, ale útulných pokojích hotelu Rivoli della Scala. Takhle decentně vystupující personál jsem snad ještě nezažil. Zvláště u snídaní jsem mě chvílemi pocit, že jsem jako nějaký nechutně bohatý businessman, který se nechává nechutně obskakovat B-)

Nebudu se již dále rozepisovat, místo toho nabídnu pár fotografií, které jsem pořídil...

Ponte Vecchio

Při výstupu k Piazzale Michelangelo je výhled stále krásnější...

... a krásnější.

Mosty přes řeku Arno, v popředí slavný most Ponte Vecchio

Dveře této křtitelnice jsou z pravého zlata

Náměstí Dómu

Fontana del Porcellino

Týden však utekl jako voda a byl čas pomalu se vrátit na zem... respektive nejdřív do vzduchu, pak na zem, pak do vzduchu a pak zase na zem. Zkrátka sednou do letadla a s přestupem v Římě odletět zpět do Nizozemí...