čtvrtek 27. května 2010

Giro d`Italia

Tak jsem konečně vyšetřil zase trošku času a můžu popojet s dalšími fotkami.

Ve stejný den, kdy jsem se byl podívat v Amersfoortu končila v Utrechtu 2. etapa Giro d`Italia. Sice nevím, proč první 2 etapy letošního Gira hostilo Nizozemí, ale co, cyklistice nerozumím.

Ano, cyklistice sice nerozumím, ale chtěl jsem si vychutnat atmosféru závodů a tak jsem se šel podívat k cílové pásce.

Co čumíš? To je foťák, co? ;-)

Kromě velkého množství lidí bylo u cílové pásky a koneckonců v celém Utrechtu k vidění spoustu stánků, ve kterých se prodávaly upomínkové předměty, velkoplošné obrazovky a zábavné a taky "zábavné" akce. Tím myslím nejrůznější tanečnice, muži v zábavných kostýmech, klauni apod. Celé odpoledne moderovala kromě úplně nezajímavého moderátora i naopak celkem zajímavá moderátorka (viz fotka níže). No a pak po hodinách čekání udělali cyklisti *ŠUC ŠUC ŠUC* a bylo po všem...

Kvůli povšechné tlačenici mnoho fotek nevyšlo dobře, ale pokusil jsem se vybrat pár podařených...

Sponzorem Gira je Škoda - povšimněte si oranžového Š na čepicích těchto slečen.


"Pane, co tam nahoře děláte?"


Fandím, chlapečku, fandím!



Zajímavá moderátorka...


Lidé čekající na závodníky


*ŠUC ŠUC ŠUC* a je po všem...


sobota 22. května 2010

Amersfoort


V průvodci po Nizozemí od Lonely Planet píší, že v nejmenší nizozemské provincii - provincii Utrechtské - jsou kromě samotného Utrechtu k vidění ještě 2 zajímavá města. První z nich je Amersfoort. Údajně město, z kterého dýchá středověká atmosféra. Když se ke mně navíc donesla informace, že se v Amersfoortu pravidelně pořádá jazzový festival, musel jsem se tam jít podívat!

Takto vypadá jedna z hlavních Amersfoortských ulic, uprostřed pohled na Onze Lieve Vrouventoren alias Lange Jan

Amersfoort je druhé největší město v utrechtské provincii. Stejně jako v Utrechtu i zde je dominantou města kostelní věž. Ta Amersfoortská se jmenuje Onze Lieve Vrouventoren, ale většinou se jí tady říká Lange Jan (Dlouhý Jan). Je to pozdně gotická stavba vysoká 98 metrů, 33 centimetrů s historií pozoruhodně podobnou věži v Utrechtu. Také kdysi přiléhala ke kostelu, který se zřítil a věž teď stojí úplně osamocená.

Výlet do Amersfoortu jsem si naplánoval na víkend , kdy se zde konal zmíněný jazzový festival. Bohužel počasí hudbě příliš nepřálo, 10 stupňů a lehký deštík. Podmínky na poslouchání jazzu naprosto nedůstojné. Pohled na hudebníky snažící se hrát prázdnému náměstí byl opravdu smutný.

Místo poslechu hudby jsem se tedy vydal prohlédnout si město a rozhodně bylo na co koukat... Město má opravdu středověkou atmosféru. Asi 3/4 městského opevnění stále stojí včetně 2 městských bran. Celé městské centrum je možno shlédnout asi za hodinu a půl.

Lidé v Holandsku si opravdu umí své domy pěkně vyzdobit...


Malebná ulička...


Jedna z Amersfoortských městských bran


Okružní cesta kolem městského opevnění


Další městská brána - Koppelpoort


Jedno z Amersfoortských muzeí


Zahrádka u muzea se skulpturami, které jakoby vypadly z Boshových obrazů



Koppelpoort - pohled z města



(Pro všechny, co cvičí Kung-fu) Tady někdo trénoval Mabu tak dlouho, až zkameněl!

Výlet opravdu stál za to i když byl kvůli počasí kratší, než jsem čekal. A tak jsem měl ten den ještě dost času vrátit se do Utrechtu a podívat se na ukončení 2. etapy Giro d'Italia. Pár fotek z této akce přidám při příštím zápisu.

sobota 15. května 2010

Keukenhof

Když je člověk v zahraničí a chce vidět to, co je pro danou zemi opravdu typické, neměl by zapomínat na sezónní události. A jednou takovou sezónní událostí, kterou jsem málem propásl je zpřístupnění zahrady Keukenhof.

Zahrady Keukenhof jsou takovou místní legendou. Podle některých údajů je to největší květinová zahrada v Evropě. Zahrady jsou otevřené jen asi 2 měsíce v roce - od konce března do poloviny května, ale určitě se na nápor turistů připravují celý rok.

Zahrady jsou nedaleko Leidenu. Nejlepší cesta tedy je vlakem do Leidenu a v turistické kanceláři si můžete koupit kombinovanou jízdenku na autobus a vstupenku do zahrad. No a pak už jen autobusem číslo 54 mezi tulipánovými poli zamířit do samotného Keukenhofu.


Mě hned za hlavním vstupem přivítaly tyto podivně... dobově (?) ... tradičně (?) ... v kroji (?) ... prostě specificky oděné dámy ...


... a flašinetová melodie z jakéhosi gigantického flašinetu. Hluk to byl příšerný. Ani se mi nechtělo ten vergl fotit. Ale pak...

... první pohled do samotné zahrady. Nevím, jestli jsem někdy v životě viděl více květin na jednom místě. Podobně byla překvapena asi většina návštěvníků, protože hned za hlavním vstupem se lidé nejvíce štosovali a nejvíce fotili.

To ale asi netušili, že zahrada je opravdu obrovská. A kdyby chtěli stejné množství času strávit u každého květinového záhonku, tak by jim na to nestačily ani ty 2 měsíce. Takže nyní pár fotografií květinových záhonků a samotné zahrady...





Květiny za oknem!

Květiny na obzoru!



Výstava květin nebyla pouze v exteriérech, ale i v několika pavilonech...

To je ale velká lysohlávka! Nebo je to spíš pohled pod sukni baletky? :-O


Z některých míst zahrady pak šla vidět i komerční tulipánová pole.



Výpěstky z těchto polí si můžete koupit v takovýchto domečcích.

Funguje to tak, že si objednáte cibulky tulipánů, zaplatíte, napíšete svou adresu a dovozce vám cibulky doveze kamkoliv na světě. Třeba já jsem objednal 105 tulipánů v 7 barvách za €43 i s dovozem. Dobrý, ne?

Každý rok je výstava květin v Keukenhofu na určité téma. Letos bylo téma "Z Ruska s láskou". Na výzdobě se zjevně podíleli ruští zahradníci.

Nezvyklé užití typických ruských válenek


Pozor na Babu Jagu!



Abych nezapomněl, v které části Evropy jsem, musel jsem rychle najít nějaký větrný mlýn!


A opravdu honem obout dřeváky!


Zahrada je opravdu velká a kdybych chtěl nakopírovat do blogu všechny fotky, co jsem udělal, tak nad počítačem strávím mládí. Nejlépe uděláte, když do Keukenhofu zajedete sami ;-)

neděle 9. května 2010

Stěhování

Týden utekl opravdu jako voda a já jsem neprovedl ani jednu aktualizaci. Měl bych to napravit.

Začnu tedy stěhováním. Jak jsem možná již zmínil (a možná taky ne), musím se během první části mého pobytu každý měsíc stěhovat. V Utrechtu je totiž celkem problém sehnat ubytování a během krátké doby mezi plánováním stáže a odjezdem se nepodařilo sehnat nic jiného, než pro každý měsíc jiné ubytování.

1. měsíc (duben) jsem bydlel v ubytovně v městě jménem Zeist, které loží poblíž Utrechtu. Ubytování bylo v jakési ubytovně pro studenty, kde vždy 5 a více pokojů sdílelo kuchyň a „sociální zařízení“ (napadlo vůbec někoho, proč se v češtině užívá pro záchod sousloví sociální zařízení? Vždyť to se socializací nemá vůbec, ale vůbec nic společného. Právě naopak, člověk je na záchodě opravdu radši sám...)

2. měsíc (pro méně chápavé květen ;-)) bydlím v samotném centru Utrechtu v muzejní čtvrti asi 200 metrů od Domtoren v domu ze 17. století. Říká se mu Bellamy Huis, protože v něm v 18. století bydlel nizozemský básník Jacobus Bellamy (ne, vážně jsem od něj nic nečetl, nic bližšího o něm nevím a Wikipedie o něm taky moc neřekne).

Tak pro srovnání jaký kvalitativní skok jsem zažil předkládám pár fotografií.

Takže nejprve Warande 89 Zeist:


Pohled na komplex Warande

Vstup do mého "oddělení"


Pokoj 362 ve stavu, v němž jsem jej našel a pak také opustil


Kuchyně a jídelna pro 5 lidí ...


Lednička pro 5 lidí...


Sprcha pro 5 lidí...


Záchod pro 5 lidí.

A nyní se posaďte a připravte se na ten kvalitativní skok. Sedíte? Dobře. Lange Nieuwstraat 18, Utrecht:

Pohled na Bellamy Huis. Bydlím v nejvyšším patře.


K domu přiléhá i fajnová zahrada. Prima na posezení a na cvičení.


Samotný interiér...


Kuchyně pro jednoho člověka (mě) :-)


Lednička pro jednoho člověka (mě).


Sprchovací kout pro jednoho člověka (ano, opět jen a jen pro mě :-))


Záchod ... jen a jen pro mě!

Tedy suma sumárum je to rozdíl 200 € měsíčně (650 oproti 450) a to SE VYPLATÍ!

Ale aby to nevypadalo, že si jen stěžuji. Musím přiznat, že na Pobytu v Zeistu bylo fajn, že jsem poznal pár nových lidí. Ať už to byla partička Číňanů a Číňanek, kteří bydleli ve stejném ... "oddělení", nebo lidé, kteří bydleli ve stejné ubytovně. Tyto známosti mi udělali z pobytu v Zeistu celkem příjemný zážitek. Ne že by paní, která vlastní Bellamy Huise byla nějak špatná, to ne... (Chudák paní. Provedla mě domem, vysvětlila mi, co se ve starém domě sluší a patří, na co mám být opatrný. A já jsem jí ukázal, že to chápu tím, že jsem hned první den rozflákal lampu :-)) ... ale ... prostě pobyt v Zeistu nebyl nepříjemný.

Příští zápis bude o výletu do Keukenhofu - to je slavná květinová zahrada otevřená jen 2 měsíce v roce. Zde je malá ochutnávka, na co se můžete těšit: