Centrum Utrechtu

Stále jsem v zápisech poněkud pozadu. Následující fotografie byly pořízeny minulý víkend. Krásné počasí mi umožnilo začít dělat to, co jsem si před odjezdem do Nizozemí předsevzal a to: POZNÁVAT! Jako první na ráně byl samozřejmě samotný Utrecht. Město, v němž nyní pracuji.

Vzpomínáte, jak jsem v prvním zápisu psal o nizozemské oblibě jízdních kol? Zatím jsem o tom neposkytl příliš důkazů a to je nyní čas napravit. Pohleďte!

A ještě jednou!

Tyto podivné struktury naleznete v okolí hlavního nádraží (Utrecht Centraal), ale také na mnoha jiných místech – u továren, podniků, nemocnic apod. Ne, nejedná se o pouliční perfórmnc (performance) jakéhosi moderního umělce. Kola, která za normálních okolností volně protékají ulicemi Utrechtu zde vytvořila jakousi krystalickou strukturu... Dobře, dobře ... necháme toho pseudofilozofování. V podstatě se jedná o hlídané parkoviště jízdních kol. I když jsem věděl, že v Nizozemí jsou kola oblíbená, tak jejich množství na jednom místě mě opravdu překvapilo.

Samotné centrum Utrechtu je protkáno třemi grachty. Již samotná výslovnost tohoto nizozemského pojmu může vést k menším problémům. Nizozemci čtou g jako takové chrchnutí. Slovo grachty se tedy čte jako [chrchnutí]rachty. Dle wikipedie jsou grachty „úzké kanály vedoucí městy“. V Utrechtu se v centru setkáte s Oudengrachtem (nom. Oudengracht)...

… Niewgrachtem (nom. Niewgracht)...

... a třetí gracht se jmenuje Singel a jeho fotku tady nemám.

Z fotografií je zřejmé, že oba grachty „protékají“ jinak normálními ulicemi, které stále plní účel ulice, i když jejich středem protéká gracht. Oudengracht leží více v centru. Na jeho březích přes den posedávají stovky lidí v kavárnách, další stovky lidí navštěvují obchody v domech kolem grachtu.

Niewgracht je o poznání klidnější. Je lemován hlavně činžovními domy a v sobotu odpoledne zde panovala příjemná ospalá atmosféra jako kdekoliv jinde v obytné části města.

Dominantou města je takzvaná Domtoren, neboli „Věž dómu“.

Je to nejvyšší kostelní věž v Nizozemí, 112,5 metrů vysoká a kdysi přiléhala k původně katolické katedrále svatého Martina. Druhým zbytkem katedrály je kostel Svatého Martina, nyní pro změnu protestantský.


Kdysi byly obě stavby propojeny hlavní lodí katedrály. V roce 1674 se prostřední část, která byla pro nedostatek finančních prostředků postavena nekvalitně, zřítila. Na místě zřícené prostřední části katedrály je nyní Domplein, neboli náměstí Dómu.


V neděli na náměstí zrovna nějaké občanské sdružení „Domplein“ vyvíjelo nějakou uměleckou činnost. Nevím, o co se jednalo, ale na děvčata pracující se dřevem byl hezký pohled ;-)

Když už jsme u těch výhledů: Z věže je opravdu krásný výhled na celé město a při dobrém počasí lze vidět siluetu 50 km vzdáleného Amsterodamu. Ale tak dobrý foťák, abych to zachytil zase nemám. Takže se musíte smířit s fotografiemi "bližších cílů".

Každý pátek a sobotu odpoledne pak do věže přichází hráč na zvonkohru a celou hodinu hraje na 50 zvonů nejrůznější melodie.


Interiér bývalé katedrály je poznamenám protestantským ikonoklasmem, který Nizozemím řádil v r. 1572 a mnohé z jeho výzdoby je zle poničeno.

V kostele se pořádají pravidelné koncerty (vstup je zdarma). Zrovna, když jsem se procházel kostelem, tak se varhaník připravoval na odpolední koncert. Chvilku jsem poseděl. Myslím, že něco podobného by se v kostelích mělo dít častěji. Jedna věc je koukat se na gotické oblouky, ale poslouchat při tom varhaní koncert... to je věru jiná!

Ke kostelu přiléhají další struktury. Jsou to ceremoniální budovy Utrechtské univerzity a krásná zahrada.

Jedna menší zahrada pak přiléhá k Domtoren. Tam jsem potkal i nizozemského kočička.

Na svůj výlet do Skandinávie jsem si vzpomněl, když jsem na Domplein uviděl tento runami popsaný kámen...

Při svých toulkách centrem města jsem náhodou narazil na ulici, kde budu bydlet v průběhu května – Nieuwstraat.

To je ona. Vpravo věžička katedrály Svaté Kateřiny, uprostřed Domtoren. Bydlení TAKHLE v historickém centru města bude opravdu luxusní!

Mým dalším zastavením byla současná katolická katedrála, která přiléhá ke konventu svaté Kateřiny.


V bývalém klášteře je také muzeum, v podstatě muzeum katolických liturgických předmětů a křesťanského umění. Nejstarší exponát je ze 7. století. Já sám jsem měl trošku smůlu, ale má peněženka štěstí. V muzeu totiž zrovna opravovali klimatizaci a tak všechna umělecká díla přemístili do jedné ne příliš výstavní místnosti. Místo €9 jsem ale zaplatil €5.

Když půjdete dále po ulici, tak narazíte na ještě jedno muzeum – Univerzitní muzeum s botanickou zahradou (Oude Hortus – Stará zahrada). Těšil jsem se na oázu klidu a příjemné posezení mezi exotickými rostlinami. Bohužel však právě v muzeu a okolí probíhala propagační akce místní lékařské fakulty a tak bylo všude spousta dětského vískání, křiku, stanů s lékaři a figurínami zobrazující různě raněné lidi. I tak se mi podařilo udělat pár hezkých fotografií...

Co dodat? Určitě jsem neprohlédl všechno, co Utrecht nabízí, ale obrázek o tomto charismatickém městě jsem si udělal. V květnu budu bydlet přímo v centru města a tak hodlám obejít i jiné pamětihodnosti.

Zcela na konec dnešního zápisu přidám ještě jednu poznámku. Nevím proč, ale nizozemské zdi mi připadají velice fotogenické. Pohled na ně mě zvláštním způsobem uklidňuje. Takže když tady občas uvidíte fotografie nějakých zdí, tak se nedivte. Budeme tomu říkat „Galerie nizozemských zdí“, ano? ;-)