Je to zatím jen několik dní, co jsem opustil rodné luhy a háje a vydal se na první zahraniční stáž. Již před odjezdem jsem svým známým a přátelům oznámil, že hodlám na internet dávat pravidelné zprávy o mém pobytu v Nizozemí. Tento blog tedy bude sloužit jako zásobárna fotografií a myšlenek o mém novém působišti – Utrechtu. Rozhodně zde však nenajdete nějaké hlubokomyslné úvahy. Pokud po nich toužíte, račte do řádku s webovou adresou napsat www.idnes.cz a zkusit jednoho z místních bloggerů. Stejně tak nečekejte žádné umělecké fotografie. Je sice pravda, že jsem si kvůli stáži koupil nový digitální fotoaparát (Canon SX20 IS), jež nabízí dobrý poměr výkon/cena a zvítězil těsně nad mou oblíbenou značkou Sony, ehm, tohle není reklama, zpět k tématu! Sice jsem si kvůli této stáži koupil nový fotoaparát, ale ve fotografování jsem naprostý nováček a zelenáč. Zápisy v blogu budou mnohdy asi značně neuspořádané. Času zvláště nyní z počátku nemám nazbyt...Také nevím, jak se s blogem zachází a tak omluvte případné nedostatky.

Pokud byste se mě v průběhu příštího týdne zeptali, co si myslím o Nizozemí, mohl bych Vám odpovědět „Itálie je pěkná“. :-) Ne, vážně velkou část tohoto zápisu píšu ve Florencii, kam jsem po jediném celém dni stráveném v Nizozemí pracovně odcestoval. Můj pobyt v Utrechtu a blízkém okolí tedy sestával pouze z rychlého seznámení z novou prací a zařizování potřebných formalit.

Několik prvních poznámek pro ty, kteří třeba jednou do Utrechtu event. do Nizozemí také pojednou na zahraniční stáž nebo pracovně:

1. Agentura, která zařizuje značné množství ubytování pro studenty a zaměstnance v Utrechtu a okolí se nazývá SSH (Short Stay Housing) a má opravdu připitomělé logo. Nabízí jak služby mediační, tak přímo ubytování. Jejich hlavní sídlo se nachází v Uithofu (vstup je z hlavní ulice, nikoliv z parkoviště – když jsem jim vlezl do kanceláře zezadu, tak se na mě dívali jako na pitomce). Nabízejí ubytování po celém Utrechtu a také ve městech v okolí. V mém případě to je pokoj ve městečku Zeist.

2. Některé pokoje pronajímané SSH mají opravdu velice základní výbavu, takže raději nečekejte takové vymoženosti jako samostatnou koupelnu a záchod nebo nedejbože přikrývku prostěradlo a polštář!

3. Pokud si chcete v Nizozemí zařídit účet v bance, tak potřebujete něco, co se kdysi jmenovalo SOFI číslo (Social – fiscal number) nyní BSN. Tento ekvivalent rodného čísla se zařizuje na městském úřadě toho okrsku, kde máte přechodné nizozemské bydliště. K vyřízení BSN potřebujete platný doklad totožnosti (pro občany ČR pas), smlouvu o ubytování a vyplněnou žádost (formulář vám vydají na úřadě). Po podání žádosti vám číslo přijde na adresu dočasného bydliště údajně do 2 týdnů – to zatím nemůžu potvrdit.

4. Za MHD můžete platit pomocí tzv. Strippenkart. Je to dlouhá jízdenka s řadou číslovaných kolonek. Při každé jízdě musí být označena kolonka ta kolonka, která je vzdálená od posledního označení tolik políček, kolik zón při jízdě přejedete plus 1 kolonka za základní tarif. Obvykle se to dělá tak, že kartu na odpovídající kolonce přehnete a označíte v automatu, u příměstských autobusů však musíte řidiči nahlásit, kam jedete a on razítkem označí odpovídající kolonku. Oznámit řidiči, kam zrovna jedete může být kvůli výslovnosti Nizozemštiny trochu obtížnější.

Po této praktické vsuvce přidám pár dalších „dokumentaristických“ postřehů.

V Nizozemí je opravdu hodně cizinců. Ve vlaku z Prahy do Amsterdamu jsem jel v kupé s celou čínskou rodinkou a čínskou dívkou k tomu. Na ubytovně se mnou bydlí Číňan, Číňanka a holka z Turecka. Na ulici budete potkávat nejenom lidi různé barvy vlasů a očí, ale dokonce i různé barvy pleti (!). Nizozemci povětšinou mluví plynně anglicky, jen ti starší hovoří lépe německy.

V Nizozemí jsou jízdní kola brána v první řadě nikoliv jako sport nebo volnočasová aktivita, ale spíš jako nezbytný doplněk chůze či univerzální přibližovadlo. Podle toho kola také vypadají, jsou značně „jetá“. Interpretace dopravních pravidel je spíše volnější. Nizozemci dokáží řídit kolo, telefonovat mobilním telefonem nebo psát sms, číst noviny a ještě hlídat děti. Když už jsme u těch dětí – vztah k jízdním kolům je získáván již od útlého dětství. Děti mají ve volném čase kola doslova přirostlá k zadečkům a rajzují si to sem a tam, nebo jen tak společně sedí na svých kolech a povídají si. Zatímco kolo jako způsob dopravy je ve stavbě silnic a ulic dobře patrn v podobě husté sítě cyklostezek, na pěší se zde občas pozapomnělo. Chodníky jsou úzké, hrbolaté a často chybí. Jako chodec si pak musíte dávat pozor dvakrát – při přecházení vozovky a také při přecházení cyklostezky.

Zatímco ve Skandinávii je typické, že domy jsou červené a okna mají bílé zárubně, v Nizozemí je typická kombinace hnědo-bílá. Teď na jaře navíc trávníky září krásnou zelenou barvou, na zahradách domů kvetou stromy... Zvláště, když je pěkné počasí, tak Zeist působí hodně úpravně.

Vlaky jsou v Nizozemí opravdu krásné, čisté a pohodlné. Po 8 letech cestování s ČD rozhodně změna. Bohužel je to vykoupeno jejich vyšší cenou.

Ale jak už jsem napsal výše. Víc o Nizozemí zatím napsat nemohu. Pouhé 2 dny po mém příjezdu jsem pracovně odletěl do Florencie, odkud jsem se vrátil teprve před několika hodinami. Další dny tedy přidám alespoň nějaké fotky z tohoto města, které bylo po dlouhá léta jedno z nejvýznamnějších měst celé Evropy. Pro začátek alespoň malou ochutnávku...