Barcelona

Je to už nějaký ten pátek (ve skutečnosti hodně pátků) od posledního zápisu. Jenže ... zkrátka nebyl čas.

Tady v Nizozemí začíná být taková ta pozdně-letní/časně-podzimní atmosféra. Znáte to, i když slunce svítí a je stále teplo, už není "takové" teplo. Venku je podivné ticho, ani ptákům se nechce zpívat tak, jak zpívali ještě před měsícem. Jakoby se všechno připravovalo pomalu jít do hajan. Přesně to období, které jste neměli rádi, když jste byli dětmi, protože prázdniny končí a za chvíli je třeba jít do školy.

Svým způsobem to pořád nemám moc rád...

Proč tedy nezavzpomínat na uplynulé měsíce? Je hodně věcí, které jsem viděl, ze kterých mám fotky a které jsem ještě nedal na blog.

Tak copak tu máme jako první? ... ... Vida! Cesta na konferenci v Barceloně. Dobrý, ne?

Bylo to počátkem června, kdy jsem se vypravil na další z letošních konferencí. Do města jsem dorazil v noci. Hotel byl v klidné rezidenční čtvrti nedaleko centra. Na náměstí zrovna probíhal koncert nějaké místní kapely... panečku, to byla pravá španělská atmosféra. Bohužel, fotky nemám. Před zběsilým focením jsem dal přednost tomu, co nejrychleji se vydat na kutě. Druhý den mě totiž čekala pěší cesta do kongresového paláce.

Pěší cestování má své výhody. Člověk může potkat spoustu zajímavých věcí. Třeba takový zvláštní rostlinami zarostlý dům...


"Co to je? Luxusní byty? Kanceláře?" Takové myšlenky se mi honily hlavou každý den, kdy jsem šel z hotelu do kongresového paláce a taky, když jsem šel zpět. Nakonec mi to nedalo a musel jsem se mrknout na internet. A tam jsem zjistil, že je to sídlo telekomunikační skupiny Planeta. Takže vlastně kanceláře...

Další zajímavost, kterou jsem každý den potkával je palác, který býval sídlem královské rodiny mezi lety 1919 a 1931. Palau Reial de Pedralbes...


Abych přiblížil, jak těžké to na konferencích je, ukážu následující fotky...

... hrůza, co? Samá věda, samá věda ...

... samá věda ...

... až jsme z toho měli všichni TAKOVÉ hlavy! ;-)

Tak teď to asi vypadá, že se člověk na konferenci jen baví. Výše zveřejněné fotky jsou ale bohužel pouze fotky z uvítací recepce, která se odehrávala v hotelu Rey Juan Carlos I (he he, patří do sítě "Husa Hoteles", he he, ga ga ga):


Jinak jsem vážně chodil poctivě na přednášky. No vážně, nekecám.

Vážně!

Jenže být v Barceloně a nepodívat se taky do města, to by byl hřích! Naštěstí jsou na turisty, kteří mají málo času dobře připravení. Po městě krouží řada turistických autobusů se zastávkami u zajímavých míst. Koupíte si jízdenku na 1 nebo 2 dny a vydáte se na výlet. Na zastávkách můžete vystoupit, prohlídnout si pamětihodnosti a šup na další autobus. Takové vymoženosti jsem musel využít! A co jsem všechno viděl!

Například toto je jedna ze slavných Gaudího staveb. La Pedrera, v překladu to znamená "Lom".


Jen o kousek dále na stejné ulici (Passeig de Gràcia) je další známá stavba... Resp. celý blok staveb - Illa de la Discòrdia (Blok Nesouladu). 3 bohaté rodiny si zde zaplatily 3 slavné modernistické architekty (Wikipedia pomůže s jejich jmény: Lluís Domènech i Montaner, Antoni Gaudí and Josep Puig i Cadafalch), který měli holt každý trochu jiný styl. Takže z toho vznikl ... nesoulad, pardon Nesoulad.


Schválně, kterou z těch budov postavil Gaudí?



Ano, je to další ze známých staveb, Casa Batlló.

Na Passeig de Gràcia jsem potkal taky jednu, řekněme, pohyblivou a nekonstatní pamětihodnost. Demonstraci za jánevímco nebo proti jánevímkomu ...


Ale neměl jsem čas se moc zdržovat. Ve skutečnosti jsem měl tak málo času, že jsem nenavštívil ani jedno místní muzeum. Jedno se hned nabízelo... Katalánské národní umělecké muzeum...

Ale je třeba uznat, že i z venku vypadalo moc pěkně.

Jsa muž ze Slezska, musí mě všude, kam přijdu následovat déšť. Dostihl mě můj 2. výletní den. Zcela neprozřetelně jsem se vypravil ven bez deštníku a na Montjuic (laškovně jsme ho s kolegy přejmenovali na "Montežvýk") jsem pěkně zmokl.


Naštěstí jsem tam také potkal přátelského černého muže, který mi za mrzký peníz prodal deštník. Náladu jsem si šel spravit na lanovku...


... která mě svezla na pláž. A povím vám, vylidněná pláž v dešti má něco do sebe... Vyzul jsem si boty a podél linie příboje jsem se vydal až k Olympijskému přístavu.



Asi se to sluší napsat tady, co se stalo po návratu s těmi botami. Při mé meditativní procházce v dešti navlhly, nestihly uschnout a zplesnivěly. Ale stálo to za to! Stejně jsem si koupil hezčí.

A opět ve městě. V moderní komerční čtvrti jsem zjistil, že falické symboly ještě nevyšly z módy.


Jedná se o Torre Agbar vlastněnou společností Agbar, která se zabývá vodovody a kanalizacemi. Teda vzhledem k tomu tvaru bych ty kanalizace i chápal :-D

To nejlepší mě ale teprve čekalo. Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít největší Gaudího stavbu: Sagrada Familia.

Bohužel stavba ještě není dokončená. Bazilika má mít celkem 18 věží. Ty nejvyšší zatím ještě chybí. Podle plánů má mít ta úplně nejvyšší 170 metrů, přesně o 1 metr nižší, než Montjuic. Gaudí totiž nechtěl, aby bylo jeho dílo vyšší, než dílo Boží... Jak velkorysé.

Tak to je z pamětihodností, které jsem vyfotil vše. Město je opět alespoň na týden chození... To jsem ještě nezmínil, že jsem měl "práci" i po večerech. Například pařba v klubu Razzmatazz... (Cesta pěšky o půl páté ráno po Avinguda Diagonal, která má 11 km byla nezapomenutelná), nebo večeře ve vynikající restauraci, kde jsem si dal tradiční Paellu... (*MŇAM*) ... a spoustu dalších věcí!

A to je pro dnešek vše... A kam se vydáme příště?