Když jsem se v jednom z minulých zápisů zmínil o sezónních událostech asi jsem se zapomněl zmínit, že v Nizozemí jich mají opravdu hodně. Tady je další z nich.

Vlaggetjesdag, neboli den vlajky, ve Scheveningen. O této každoroční události jsem se dočetl v průvodci s tím, že se v podstatě jedná o otevřeni haringové sezóny.

Určitě se teď ptáte: "A co je to haring? Sezóna? Jak se čte Scheveningen? A kdy se tam odehrává ten den vlajky? Je vesmír nekonečný? A pokud ano, zanikne Velkým smrsknutím nebo Tepelnou smrtí? (Ehm, to sem nepatří...)"
Začněme postupně. Haring je tohle:


Zkrátka slaneček. Nakládaná, vykoštěná rybička, v Nizozemí oblíbená pochoutka, kterou můžete běžně koupit ve stáncích na ulici. Slanečci se loví na přelomu května a června. Pouze v tomto období, těsně před pářením, je tělo haringa bohaté na nenasycené mastné kyseliny a ještě nemají plně vyvinuté mlíčí a jikry. Den vlajky ve Scheveningen je právě oslava příchodu prvních haringů a prvního velkého úlovku. Těmto prvním haringům se říká také "Hollandse Nieuwe" a v Nizozemí se ve zmíněném období můžete setkat se spoustou reklam na tyhlety "Holandské nováčky", včetně zobrazení haringů v dětských peřinkách apod. Den vlajky je pro správného haringáře prostě něco jako Sv. Martin pro vinaře.

Nyní k tomu, jak se haringy správně konzumují. Úplně nejsprávněji uchopíte haringa za ocásek, zakloníte hlavu a *POLK*. Pokud chcete být ortodoxní a naprosto hardcore, tak slanečka takto sníte bez ničeho ... jako jen tak ... ... no prostě bez přílohy. Pokud jste trochu méně hardcore, tak předtím tělíčko rybičky obalíte v jemně nasekané cibulce. No a pokud jste úplné máčky (kupř. skvrnité, Scyliorhinus canicula), tak si dáte haringa tepelně upravovaného nebo třeba s chlebem.
A jedeme k místopisu! Scheveningen byl kdysi samostatné přístavní město. Nyní je to jedna z městských částí Haagu. Zajímavostí je, že správně pečíst Scheveningen je pro cizince velice těžké a prý zcela nemožné pro Němce. Nizozemský protinacistický odboj proto využíval toto slovo jako jakýsi druh kódu, který zabraňoval, aby je neinfiltroval nějaký nacista. Jo a nejspíš jste postižní touto neschopností něco takového správně vyslovit i pokud jste se jako první cizí jazyk učili Němčinu. Prostě máte smůlu.

Po příjezdu na hlavní nádraží v Haagu jsem nasedl na tramvaj a svezl se do Scheveningen. Jenže ouha...

... pláž je dlouhá jako týden před výplatou? Kde se tady slaví? Nezbylo mi nic jiného, než se vydat po pláži pěkně pěšky a hledat přístav ... a doufat, že jsem se vydal správným směrem.

Oproti Barcelonské pláži bylo v Scheveningen slunečno, ale o poznání chladněji. Od moře foukal silný vítr. I tak bylo na pláži spousta lidí a opravdu velká spousta draků.

Část z nich si jen tak pouštělo osazenstvo pláže. Větší část však sestávala z opravdu velkých tažných draků používaných ke kitesurfingu.

Kitesurfing je jeden z nejrychleji se rozšiřujících sportů. Na nizozemských větrných plážích jsou pro něj ideální podmínky. V podstatě se jedná o windsurfing, ale místo plachty máte tažného draka. K běžným windsurferským trikům tak můžete přidat i triky ve vzduchu. Vypadá to opravdu "cool"! Bohužel se hoši a dívky "na dracích" celkem špatně fotili...

Pak jsem v dálce zahlédl maják a stožáry lodí a uslyšel hluk produkovaný místní dechovkou. Hurá! Vydal jsem se správným směrem! Konečně jsem dorazil na místo oslavy Dne Vlajky! Nicméně oslava se nesla v duchu přechozích mnou navštívených nizozeských oslav. Takže jsem viděl spoustu stánků s jídlem (haringy, hranolky, haringy, rookwurst, haringy a občas i stánek s haringy a dokonce i celé obchody s haringy!) a s jiným zbožím...


... přehlídku místních krojů ...

... tradičních řemesel ...

... lodí ...
... vojenské kapely ...

Co dodat. Díky pěknému počasí se výlet pěkně vydařil. Opět nutno podotknout, že ve Scheveningen je toho k vidění ještě mnohem více. Například luxusní hotel Steigenberger Kurhaus z roku 1885 (od 275€ za noc) s termálními prameny, kasinem a výstavou hradů z písku jako bonus.
Nebo například bunkry z druhé světové války, které bych potkal, kdybych se na začátku svého výletu vydal na opačnou stranu :-)

A to je opět pro dnešek vše... Už je pozdě a klíží se mi oči. Nezodpovězená zůstala ještě jedna otázka, kterou jsem nadhodil v jednom z prvních odstavců. Jak zanikne ten vesmír? Inu ... tak ... tak to vážně netuším.

Příště se můžete těšit na fotečky z Oxfordu!